RITUÁL ODEVZDÁNÍ

Photo by Linda Mahelová

Život a jeho forma je zcela unikátní a jedinečná u každého jedince, neboť každý z nás má absolutně jiné vnímání reality a toho, co je skutečné a pravdivé.  Stejně tak je to se mnou. Vnímám Boha, božství i naší matku zemi. Toto je svět, ve kterém já žiji a tvořím. Svět, kterému sotva bude rozumět neprobuzený člověk, který je pohlcen pouze formou hmoty a na to, na co si nemůže sáhnout, jednoduše nevěří. I toto je cesta. Ne však ta moje. Já totiž vím, že je tu mnohem víc. Energie, vibrace, síla myšlenek a záměru, dualita, příčina a následek…

A tak mi přijde naprosto normální občasné provádění rituálů s určitým záměrem. Ne jinak tomu bylo teď, kdy jsem vnitřně cítila, že musím ukončit jednu svou etapu života, aby mohla přijít nová. A tak jsem se rozhodla ostříhat své dlouhé vlasy. Symbolika zde je naprosto zřejmá. Šlo o ODSTŘIHNUTÍ.  O odstřihnutí toho všeho, co jsem již v životě nechtěla. Neboť vlasy jsou nosičem všeho, co se nám stalo. Všechny naše prožitky se do nich zapisují. Také v nich je uložená síla. Což věděli v dřívějších dobách všichni velcí válečníci a bojovníci. V neposlední řadě prý naše vlasy fungují jako takové „malé anténky“, skrze které se můžeme napojit na danou situaci.

Provedla jsem co jsem vědomě cítila, že musím udělat. Vlasy jsem si nechala ostříhat. Téměř hned přišla vnitřní úleva, která každým okamžikem zesilovala a stále ještě v mém srdci sílí. Jak osvěžující a osvobozující pocit. Jenže tím vším to neskončilo. Nad šálkem kávy s mou kamarádkou Lindou u mě doma jsme tomu daly další rozměr. Napadlo nás vlasy zakopat s nějakým polodrahokamem do matky země, zapálit vonnou tyčinku a poprosit o transformaci. Nápad se mi moc líbil, a tak jsem další týden i s mou kamarádkou jela do hor v příznivém období kdy luna ubývá. Tam jsem si intuitivně našla místo, kde celý ten proces s vlasy dokončím. Vykopala jsem menší díru u stromu, který se majestátně tyčil vzhůru. Do díry, kterou ze všech stran svíraly kořeny, jsem vložila své ustřižené vlasy a také křišťál s bílou šalvějí jako obětinu. Vše jsem bedlivě zahrabala a spojila se s matkou zemí během své prosby. Pak jsem ještě zapíchla vonnou tyčinku, kterou byl opravdu velký oříšek ve větrném počasí zapálit. Když bylo po všem a my odcházely, začalo lehce pršet. Jak příznačné. Vždyť voda je sběrač informací. Pro mě jasné znamení toho, že se tím celý tento proces umocní.

Nové zítřky jsou již na dosah a já je již téměř cítím ve svých rukou. To nejdůležitější je však to, že JSEM JIŽ PŘIPRAVENÁ.

S láskou Šárka Sofie

Photo by Linda Mahelová

Photo by Linda Mahelová