Vánoční zamyšlení

A je to tady. Nastal advent, čas Vánoc. Nevím jak vy, ale pro mě je to kouzelné období s magickou a nezaměnitelnou atmosférou, kterou tak moc miluji a libuji si v ní. Je to čas, kdy do mé mysli problikávají střípky vzpomínek z mého dětství. Kdy již tenkrát jsem pociťovala tu zvláštní energii vlnící se ve vzduchu.

Pamatuji si, jak se zájmem jsem pozorovala po stranách zamrzlá okna v babiččině domě a snažila se rozpoznat, co na ně rozpustilý mráz namaloval. Anebo, jak  jsem se večer dívala z teplého domova na padající sníh ve světle venkovní lampy. Toto vše a mnoho dalších vzpomínek, se mi vybavuje právě v tomto období.

A přiznám se, že si to užívám. Stejně jako posezení v mém ušáku bez uší (tedy vlastně v mém křesle, které tak nazývám) s knížkou. Na stolku mám položenou kávu a kousek od ní zapáleného Krušnohorského františka. Dohromady to tvoří pro mě libou vůni. Vůni Vánoc. Sedím a užívám si ten pocit zklidnění po celém to roce.

Ani mě nenapadne propadat předávaným programům stresu, které u některých pozoruji. Absolutně nechápu, proč bych zrovna teď měla dělat nějaký generální úklid atd.?! Uklízím přeci celý rok. Doma mám čisto a útulno. A pokud jsou v mém bytě nějaká místa, která z nějakého důvodu vynechávám, tak nevidím důvod proč právě teď bych je měla pulírovat. Vánoční čas z mého pohledu totiž není o dokonale naklizeném a sterilním bytě či domě.

Je především o našem naladění. O zklidnění se a rekapitulováním nad celým rokem. Nad tím, co vše jsem prožila, co nového jsem se naučila, jaké klíče poznání jsem obdržela pro svůj další duchovní vývoj. O uvědomění si, že i my jsme součástí přírody. A stejně jako ona ulehla ke spánku, tak i my máme ubrat v našem tempu a začít nabírat sílu do dalšího roku. Ten tady bude co nevidět, jelikož zimní slunovrat se nezadržitelně blíží. Po něm období temna skončí a dny se polehounku budou opět prodlužovat a vše, se po nějaké době začne probouzet.

Než se tak stane, já si zatím budu užívat toto temné období prodchnuté těmi všemi světýlky, které vnímám jako symbol věčného života a naděje ukryté v té nejhlubší tmě. A než dopíši toto mé krátké pojednání, chtěla bych vám připomenout, že ty nejkrásnější dárky podle mě nenaleznete úhledně zabalené pod vánočním stromkem. Ty nejcennější nelze zakoupit v žádném obchodě. Ty nosíme v sobě. A když máme to obrovské štěstí tak je můžeme sdílet s osobou našemu srdci nejbližší.

S láskou přeji všem krásný a požehnaný vánoční čas.

Šárka Sofie

Šárka Sofie